Národní svatyně Panny Marie Fatimské Zakopané - Krzeptówki

Informace o poutním místě

Svatyně Panny Marie Fatimské se nachází asi 2,5 km jihozápadně od Zakopaného na ulici Krzeptówki. Je to nejvýznamnější centrum úcty k Panně Marii Fatimské a jedna z nejstarších (po Tury Śląské) fatimských svatyní v Polsku. Podle údajů na toto místo putuje více než milion lidí z více než 50 zemí světa.

Pastorační péči o svatyni vykonávají otcové pallotini, kteří jsou od roku 1946 propagátory a misionáři kultu Panny Marie Fatimské v Polsku. První pallotini přišli do Zakopaného v srpnu 1950, když hledali místo pro rekolekční dům pro seminaristy a pallotinské misionáře. Vybrané místo na okraji Zakopaného bylo v té době velmi chudé. Stálo tam tehdy jen několik starých historických domů. V roce 1951 byl v Krzeptówkách postaven dům a kaple zasvěcená Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, kterou 11. října 1959 vysvětil arcibiskup Eugeniusz Baziak. V kapli byl původně umístěn obraz zobrazující fatimské zjevení Panny Marie třem pastýřským dětem – Jacintě a Františkovi Marto a Lucii do Santos.

Hlavní budovou svatostánku v Krzeptówkách je kostel Panny Marie Fatimské. Chrám je votivním poděkováním za záchranu života Svatého otce Jana Pavla II. 13. května 1981. V tento dramatický den v dějinách církve po mariánské výzvě prohlásil tehdejší farář P. Miroslaw Drozdek: „Pokud Panna Maria Fatimská zachrání život Svatého otce, postavíme zde kostel, který bude naším poděkováním a symbolem vítězství Panny Marie Fatimské“. Stavba kostela začala v roce 1987. Dne 13. května 1990 položil krakovský metropolita kardinál Franciszek Macharski základní kámen kostela – částečný kámen z hrobu svatého Petra v Římě a kámen z místa prvního zjevení Panny Marie ve Fatimě. Do základů kostela byl také vložen růženec darovaný Janem Pavlem II. a fotografie polského papeže. Kostel v Krzeptówkách navrhl Ing. arch. Stanisław Tylka ze Zakopaného, zatímco interiér kostela byl vybudován podle koncepce tehdejšího správce svatyně, otce Mirosława Drozdka. Kostel vysvětil kardinál Franciszek Macharski 13. května 1992.

Nejvýznamnější událostí v historii svatyně Fatimské paní v Krzeptówkách byla návštěva Jana Pavla II. 7. června 1997. Svatý otec sloužil ve svatyni mši svatou a posvětil kostel. Ve své homilii papež zdůraznil význam této svatyně pro něj slovy: „Drazí bratři a sestry! Vaše svatyně v Krzeptówkách je mi obzvláště blízká a drahá. Tam uctíváte Pannu Marii Fatimskou v její soše. Historie této svatyně je také spojena s událostí, která se odehrála 13. května 1981 na Svatopetrském náměstí. Tehdy jsem zažil smrtelné ohrožení života a utrpení a zároveň velké Boží milosrdenství. Na přímluvu Panny Marie Fatimské mi byl vrácen život“.

Kněžiště kostela odkazuje na papežskou tiáru, zatímco svatostánek je zobrazen v podobě monstrance. Nad svatostánkem je socha Panny Marie, která „bdí“ nad Nejsvětější svátostí. Ve svatostánku stojí za pozornost také papežský trůn, z něhož Svatý otec Jan Pavel II. předsedal liturgii posvěcení svatostánku, a také vitráže zobrazující historii zjevení Panny Marie ve Fatimě v roce 1917 a vztah fatimského svatostánku a svatostánku v Krzeptówkách ke svatému Janu Pavlu II. Svatyně Panny Marie Fatimské v Krzeptówkách v Zakopaném je v současnosti nejvýznamnějším centrem úcty k Panně Marii Fatimské v Polsku.

O významu tohoto centra svědčí i to, že si ho polská biskupská konference vybrala jako místo obnovy aktu zasvěcení Polska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Tato slavnost se konala 6. června 2017, tedy v den 100. výročí zjevení Panny Marie Fatimské, a zúčastnili se jí polský prezident Andrzej Duda, předsedkyně polské vlády Beata Szydło, arcibiskup Stanisław Gądecki – předseda Polské biskupské konference, kardinálové, biskupové, duchovní a věřící z mnoha koutů Polska. V pastoračním programu svatyně jsou nejdůležitější fatimské slavnosti a fatimské vigilie, které připomínají zjevení Panny Marie ve Fatimě, a také pobožnosti slavené o prvních sobotách v měsíci. Každého z těchto modlitebních setkání se účastní několik set až několik tisíc věřících.

Usnesením polské biskupské konference ze 14. března 2018 byla svatyně v Zakopaném v Krzeptówkách zřízena jako Národní svatyně Panny Marie Fatimské. Usnesení v této věci předal 28. března 2018 na sekretariátu KEP ve Varšavě předseda polské biskupské konference arcibiskup Stanisław Gądecki správci svatyně P. Marianu Muchovi a provinciálnímu představenému otců pallotinů P. Zenonu Hanasovi.

Turistické atrakce v okolí

Papežský oltář v parku – v zadní části svatostánku se nachází oltář, u kterého v předvečer své návštěvy svatostánku sloužil mši Svatý otec Jan Pavel II. Má nám připomínat velkolepou liturgii pod Velkým krovem a papežova slova, která při ní pronesl: „Kristus je naplněním Božího plánu vykupitelské lásky. Na základě tohoto plánu má člověk přístup k Bohu nejen jako tvor ke svému Stvořiteli, ale jako dítě k Otci. Křesťanství znamená nové stvoření, nový život – život v Kristu, skrze nějž může člověk říkat Otci: Abba – můj Otče, náš Otče“. Celý park je místem zasvěceným modlitbě a rozjímání o mariánské cestě, kterou Svatý otec denně prochází. Poutníci kráčející po stezce směrem k papežskému oltáři potkávají po cestě mariánská znamení spirituality Jana Pavla II: jeho milované sochy a mariánské obrazy. V malých kaplích se nachází Panna Maria Ludźmierzská, Kalwaria Zebrzydowska, Wadowice a papežova milovaná Panna Maria Guadalupská – cíl jeho první papežské pouti v lednu 1979. Web: https://smbf.pl/sanktuarium-narodowe/swiete-miejsca-w-sanktuarium/ .

Kostel Svaté rodiny – se nachází na malém kopci. Je obklopen kovovým plotem s kamennými sloupy, v němž se nachází 14 kaplí – křížová cesta – a grota Panny Marie Lurdské. Kostel je kamenný (pískovec a vápenec), orientovaný na osu východ-západ, trojlodní, s užším presbytářem uzavřeným půlkruhem, se čtyřbokou věží v průčelí, s kruhovými komunikačními věžičkami dosahujícími výšky střechy. Boční lodě lemují symetrické trojboké kaple Panny Marie Růžencové (č. 1) na severu a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na jihu. Po obou stranách presbytáře, rovněž symetricky, přiléhají obdélníkové přístavby – na severu kaple svatého Jana Křtitele, na jihu sakristie. Loď a kněžiště mají křížové klenby. Stěny lodi jsou pokryty polychromií na téma „osmi blahoslavenství“ v horáckém podání. Je provedena v jasných barvách a zobrazuje mimo jiné postavy: svatého Františka, hraběte Władysława Zamoyského, svatého bratra Alberta, otce Józefa Stolarczyka. Střecha nad lodí a presbytářem je jednoplášťová, sedlová, střecha nad bočními loděmi je kazatelnová. Kostel je v novogotickém slohu s úzkými okny v novorománském slohu s vitrážemi podle návrhu Stanisława Witkiewicze, zvenčí chráněnými mřížemi s vyobrazením 15 tajemství růžence. Autorem architektonického návrhu kostela byl Józef Pius Dziekoński rok 1876. Stavbu kostela zahájil 12. srpna 1877 P. Józef Stolarczyk, první farář v Zakopaném. Kostel byl dokončen v roce 1896. za druhého faráře, P. Kazimierza Kaszelewského (ten také postavil 19.08.1901r kříž na Giewontu s horáky), vysvěcen 16. září 1899 krakovským biskupem Janem Puzynou. Web: https://swrodzina.net/sanktuarium/ .

Hřbitov na Pęksowy Brzyzku – tato historická nekropole, která se nachází v blízkosti dolní ulice Krupówki, je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších památek v Zakopaném. Atmosférický Starý hřibov na Peksowym Brzyzku je duchovním centrem města a vedle varšavského hřbitova Powązek patří k nejvýznamnějším polským hřbitovům. Právě zde odpočívají hroby lidí, bez kterých by Zakopané bylo jen chudou vesnicí ztracenou na úpatí Tater.

Na bráně vedoucí na hřbitov je umístěna pamětní deska s nápisem: „Vlast je země a hroby. Národy, které ztrácejí paměť, ztrácejí život“. Na druhé je upozornění, že hřbitov je památkově chráněný. Je zde také k vidění seznam osob, které jsou tatranskými kurýry.

Původně obyčejný vesnický hřbitov, na kterém byli pohřbíváni obyvatelé Zakopaného, se stal výjimečným místem v roce 1889, kdy zde byl na své přání uložen Dr. Tytus Chałubiński. V současné době se v Pęksowym Brzyzku nachází asi 250 hrobů. Velkou část z nich tvoří hroby lidí, kteří milují Tatry a Zakopané a zasloužili se o tento region, a některé jsou hroby horalských rodin. Každá z hrobek je vlastně jedinečným uměleckým dílem, vyrobeným z kamene, dřeva nebo kovu. Uvidíte zde hrobky nedbale uspořádané jako na vesnickém hřbitově.

Na malém prostoru se nacházejí hroby významných osobností, bez nichž by Zakopané v dnešní podobě neexistovalo, například Jana Krzeptowského Sabaly, Dr. Tyruse Chałubińského, Kornela Makuszyńského, Kazimierze Przerwy Tetmajera, pátera Józefa Stolarczyka, Stanisława Witkiewicze, Stanisława Marusarze. Jsou zde pohřbeni horští vůdci a kurýři Tater, horolezci, básníci a spisovatelé, lékaři a umělci a mnozí další.

Vila pod jedlami – v Kozinci se nachází nejkrásnější ukázka zakopanského stylu od Stanisława Witkiewicze a jedna z největších památek dřevěné architektury v Polsku. Dům je majetkem rodiny Pawlikowských, která se velmi zasloužila o polskou výtvarnou kulturu, ochranu tatranské přírody a Zakopaného. Dům postavil v roce 1897 Jan Gwalbert Pawlikowski z Medyky v krátké době, za pouhých 9 měsíců, stavitelé ze Zakopaného pod vedením Wojciecha Roja (Ráje).

Budovu si lze prohlédnout pouze zvenčí, obzvláště působivě vypadá ze strany Antałówky. Dům na čtyřmetrové podezdívce s otevřenou verandou obrácenou k Tatrám zaujme svými proporcemi a tvarem – je to bezpochyby vrcholný počin zakopanského stylu. V zahradě kolem domu se nachází dřevěná studna, kterou rovněž navrhl Stanislaw Witkiewicz, tvarem podobná kapli nebo kostelní zvonici. Také interiér vily navrhl Witkiewicz – od klik až po sporáky nesou všechny prvky horalského ornamentu. Část nábytku v domě vyrobil Wojciech Brzega, známý sochař ze Zakopaného.

Vila Koliba – první dům v zakopanském stylu postavený v roce 1892 pro ukrajinského statkáře Zygmunta Gnatowského. Dům postavili horalé Jozef Kspruś-Stoch a Maciej Gąsienice-Józkowy. Původně malá budova byla v roce 1903 doplněna o západní křídlo, které zcela změnilo její proporce. V domě dnes sídlí Muzeum stylu Stanisława Witkiewicze v Zakopaném, pobočka Muzea Tatry. Uvnitř bylo shromážděno mnoho předmětů Stanisława Witkiewicze a etnografických exponátů. Pavilony vytvořil vynikající zakopanský umělec-sochař Wojciech Brzega.

Autorem sochy Jana Krzeptowského-Sabały, kterou můžete vidět venku na verandě, je vynikající zakopanský umělec Michał Gąsienica-Szostak. Kolibu v minulosti navštěvovalo mnoho významných hostů, mj: Helena Modrzejewská, Jan Kasprowicz. V posledních letech prošla Koliba rozsáhlou rekonstrukcí a místy i přestavbou.

Kaple Jaszczurówka – podle návrhu Stanisława Witkiewicze je postaven v zakopanském slohu a je považován za jedno ze stěžejních děl tohoto stylu. Kaple Nejsvětějšícho Srdce Ježíšova založili v roce 1903 synové Adama Uznańského po jeho smrti. Stavba byla zahájena v roce 1904 a kaple byla vysvěcena v roce 1907. Tento jeden z nejmenších kostelů v Zakopaném byl postaven ze smrkového dřeva bez použití hřebíku. Tělo kaple s vysokým základem je nádherně začleněno do okolí, celek kryje sedlová střecha pokrytá šindelem, které dominuje charakteristická věžička se zvoničkou. Nad vchodem se pod malou stříškou nachází dřevěná socha Bolestného Krista, dílo Josefa Jánoše z Dębna. Pozoruhodné jsou v kostele vstupní dveře a dveře do sakristie, bohatě zdobené řezbářskými technikami a kolíčkováním a kováním.

Také interiér kaple zaujme návštěvníky svým horalským uměním. Pozornost upoutá výzdoba, mistrovství sochařských prací a ornamentů. Mimořádně zajímavý a originální hlavní oltář připomíná horáckou chalupu, po stranách jsou krásné vitráže: vlevo Panna Maria Ostrobramská se znakem Litvy, vpravo Panna Maria Čenstochovská s korunovanou orlicí. Autorem oltáře a vitráží je Stanislaw Witkiewicz. Všimněte si masivních dubových svícnů zavěšených v kapli.

Další turistické zajímavosti Zakopaného najdete zde:

https://www.zakopane.pl/strefa-turystyczna/turystyka/atrakcje-turystyczne

https://zakoatrakcje.pl/