Polsko

Počátky poutního hnutí v Polsku jsou spojeny s mučednickou smrtí svatého Vojtěch v roce
977 a poutí k jeho hrobu v Gniezně, kterou vykonal císař Ota III. v roce 1000. Na konci března
997 dorazil svatý Vojtěch jako misijní biskup spolu se svými společníky Radzimem- Gaudenty
a Boguszem-Benedyktem do Gdaňsku, ležícího na okraji státu Boleslav Chrabry. Po
několikadenní zastávce kvůli misijní činnosti se vydal do Pruska, kde 23. dubna 997 zemřel
mučednickou smrtí. Polský vládce Boleslav Chrabrý vykoupil biskupovo tělo od pohanů a
přivezl je do Gniezna. Velmi brzy se objevily zprávy o milostech a zázracích získaných na
Vojtěchovu přímluvu, takže biskup byl v roce 999 kanonizován1
. K rozšíření kultu svatého
Vojtěcha v tehdejší křesťanské Evropě přispěla již zmíněná pouť Oty III. v březnu roku 1000.
Wincenty Kadłubek, polský kronikář, nazval svatého Vojtěcha „nejsvětějším patronem
Poláků“2
. Hrob umučeného biskupa se stal místem setkávání Polska s křesťanskou Evropou a
také místem integrace Poláků s Poláky a Poláků s obyvateli ostatních evropských zemí, se
zvláštním zřetelem na ty slovanské . Panovníci k němu konali poutě a ve 13. století se stalo
místem korunovací polských panovníků. Gniezno s ostatky světce se tak stalo hlavním poutním
místem té doby3
. Jeho kult dosáhl evropského rozsahu a přispěl k oživení religiozity Poláků i
obyvatel jiných evropských zemí, zejména těch, které s Polskem sousedily