Svatá Hora u Příbrami

Informace o poutním místě

Svatá hora patří k typickým barokním poutním místům, která zažívala století popularity od barokních dob až do nástupu komunismu v Československu. Původně to byla pouze kaplička, kterou podle pověsti ve 13. století založil rytíř z rodu Malovců jako dík Panně Marii za vyslyšené prosby, když ho ochránila před pronásledujícími loupežníky. Nejstarší známý půdorys Svaté Hory asi z roku 1658 uvádí ústřední svatyni, neslohovost stavby nevylučuje, že ji postavil nějaký poustevník sám, bez náročného architektonického záměru. Vedle kapličky stála poustevna, do níž v 16. a 1. polovině 17. století ustavovala poustevníky příbramská obec. Nejznámější z poutníků byl Jan Procházka, měšťan z Nymburka. V roce 1619 oslepl a žil až do roku 1632 v Praze jako žebrák. Tehdy měl sen, aby se odebral na Svatou Horu a uctíval tam Pannu Marii. Po opakovaném vyzvání Procházka sen uposlechl a po třech dnech na Svaté Hoře se mu vrátil zrak. Díky Procházkovi získala Svatá Hora věhlas, do té doby to bylo neznámé místo. Zpráva o zázračném Procházkově uzdravení se rychle roznesla a dostala se až do Vídně. Roku 1634 navštívil Svatou Horu císař Ferdinand II. se svým synem, pozdějším Ferdinandem III. V témže roce poustevník Procházka vykopal studnu, později zvanou Mariánská.

Poutníků na Svatou Horu přibývalo a příbramský děkan nemohl jim nemohl dostát v důsledku nedostatku duchovních v dobách třicetileté války. Místo bylo tedy nabídnuto k správě jezuitskému řádu, kteří ji v roce 1647 přijali. Svatou Horu propojili křížovou cestou s Březnicí, kde měli kolej.

Jezuité se starali o poutní místo i o poutníky. Pořádali poutě, místo zvelebili a nechali vytvořit velkorysý poutní areál. Pro větší pohodlí účastníků procesí propojili kapli na Svaté Hoře s Příbramí prvním schodištěm, tehdy ještě nezakrytým. 1658 architekt Carlo Lurago narýsoval první projekt na velkorysé vybudování poutního místa podle ideového návrhu jezuity P. Benjamina Schleyera.

Od té doby se svatohorský areál stal jedním z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších raně barokních objektů u nás. Kromě šlechty, jejíž mnozí členové byli představiteli jezuitského řádu, se na stavbě a výzdobě podílela i města jako Praha, Plzeň, Mníšek a Březnice. Nejvíce ale darovaly zástupy dnes již neznámých poutníků.

Poutníci putují na Svatou Horu hlavně, aby uctili sošku Panny Marie, která však v původní kapličce nebyla. Je opředena legendou, že vznikla rukou prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Historiky je potvrzeno pouze, že se jedná o gotickou řezbu české provenience. Stejně jako pražské Jezulátko, je i ona oblékána a zdobena, od roku 1732 mají Panna Maria i Ježíšek zlaté korunky vytvořené pražským zlatníkem Janem Ferdinandem Schachtelem.

V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a správu převzali světští administrátoři. V roce 1861 dostali Svatou Horu do správy redemptoristé (Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele) a o poutní areál se soustavně starali do roku 1950. V roce 1905 papež Pius X. vyhověl žádosti redemptoristů a povýšil Svatou Horu na „baziliku menší“.

Celý areál poutního místa vyžadoval v průběhu století soustavnou péči a několikrát i velkou opravu či rekonstrukci. V roce 1978 na Svaté Hoře vypukl požár a došlo tak k jednomu z nevětších poškození areálu. V roce 1982 bylo kromě maleb v části ambitů vše opraveno.

Od roku 1990 je duchovní správa Svaté Hory opět svěřena kněžím Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, redemptoristům. Prvním administrátorem a zároveň rektorem kláštera byl P. Josef Břicháček. Zároveň se stala Svatá Hora sídlem provinciála redemptoristů. Pokračuje se v opravách areálu, a to zejména díky péči občanského sdružení Matice svatohorská. V roce 2015 bylo díky rozsáhlému grantu provést generální opravu, díky níž získala Svatá Hora nový vzhled, přednáškové a výstavní prostory a mnoho dalšího. Po pádu komunismu navštěvují Svatou Horu poutníci a turisté z celého světa.

Turistické atrakce v okolí

Rožmitál pod Třemšínem  – je malebné středočeské město s historickým centrem. Ve středověku patřilo pánům z Rožmitálu, ze kterého pochází známý diplomat a cestovatel Lev z Rožmitálu. Dalším významným rodákem byl Jakub Jan Ryba, který složil Českou mši vánoční. Více informací je na stránkách města. Více informací na https://www.rozmitalptr.cz/volny-cas/turistika/pamatky/  .

Zámek Dobříš – je barokní stavbou, která opět patří rodině Colloredo – Mansfeld. Zámek i přilehlé zahrady jsou přístupné veřejnosti. Více informací najdete na domovských stránkách zámku. Více informací na https://www.zamekdobris.cz/

Poutní areál Skalka  – toto poutní místo se nachází nad městem Mníšek pod Brdy. Leží na značených turistických trasách, křížová cesta je přistupná během celého roku, kostelík a klášter jsou přístupné od dubna do října.  Více informací na https://www.mnisek.cz/pamatky/barokni-areal-skalka/  .

Zámek Březnice – tento renesanční skvost je největší atrakcí stejnojmenného města. Ze Svaté Hory sem poutníci můžou dojít pěšky po svaté cestě s 16 kříži, kterou vybudovali jezuité během svého působení v obou místech. Více informací o zámku najdete na webových stránkách objektu. Více informací na https://www.zamek-breznice.cz/cs  .

CHKO Brdy  – Brdy jsou hory, které v minulosti využívala československá armáda jako cvičnou vojenskou základnu. Je to jedna z nejoblíbenějších turistických destinací současnosti, která nabízí širokou škálu kulturních a přírodních výletů.  Více informací na https://www.brdyapodbrdsko.cz/ .

Další turistické atrakce v okolí je možné najít na webových stránkách:

Středočeská centrála cestovního ruchu

https://www.strednicechy.cz/?gad_source=1&gclid=EAIaIQobChMIiOObp5HHhQMVk42DBx3wCAPjEAAYASAAEgKlQ_D_BwE

https://www.brdyapodbrdsko.cz/